Po absolutoriu německého gymnázia začal studovat vyšší obchodní školu, kterou nedokončil. Putoval po Evropě, studoval herectví a filozofi i, působil v armádě, aktivně spolupracoval s anarchistickým hnutím. Stál také u zrodu Komunistické strany Československa a Rakouska, s S. K. Neumannem založil časopis Červen, účastnil se 2. sjezdu Komunistické internacionály v Moskvě… Roku 1943 byl se svojí druhou ženou internován v koncentračním táboře Osvětim, kde se na rozdíl od ní dočkal osvobození Rudou armádou, ale již roku 1947 byl odsouzen za kolaboraci k dvaceti letům těžkého žaláře. Zemřel ve věznici Mírov. Na tehdejší dobu výraznému zájmu čtenářů i cenzorů se těšila především jeho sbírka Ichgott, Massenrausch und Ohnmacht (1910), pozdější obdivovatele oslovily i protiválečné básně ze sbírky Erde auf Erden (1915). Dosud jedinou prací zabývající se Sonkovou tvorbou v českém kontextu je Der Aspekt des Politischen in der frühen Lyrik Hugo Sonnenscheins (2002) z pera Dietera Wildeho. Péči o Sonkovo znovuzařazení do literárních dějin se věnuje Centrum pro výzkum moravské německy psané literatury při Katedře germanistiky Univerzity Palackého v Olomouci. O autorovi vznikl též biografický román Jiřího Kamena s názvem Hugo(Prostor, 2004) a dokumentární film Muž, který měl nebýt.