(1957, Hamme), vlámský spisovatel, básník a dramatik. Pozornost vzbudil počátkem osmdesátých let jako člen nové generace mladých vlámských autorů, mezi něž patřili například Tom Lanoye či Kristien Hemmerechts.
Jeho dílo je silně autobiografické, opakujícími se tématy je hledání smyslu života, cynismus, alkohol, sex a nuda. Zejména jsou to: novela o nihilistickém knihovníkovi De man die werk vond (Člověk, který našel zaměstnání, 1985), první část trilogie Ex-schrijver (Bývalý spisovatel, 1991), druhá část s názvem Ex-minaar(Bývalý milenec, 1993), novely Autobiografie van iemand anders (Vlastní životopis někoho jiného, 1996) či Logica voor idioten (Logika pro idioty, 1997). Píše také o životě ve vlámských vesnicích v šedesátých letech, příkladem je soubor čtyř povídek Het einde van mensen in 1967 (Konec lidí v roce 1967, 1999), ve kterém proplétá osudy hlavních hrdinů, nebo díla De kus in de nacht (Polibek v noci, 2002) či Mijn haar is lang (Mám dlouhé vlasy, 2009). Brusselmans pravidelně přitahuje pozornost, a následně i soudní žaloby, svými odvážnými a přímými tvrzeními (jak sám říká: „Provokace je můj koníček.“), publikovanými zejména v novinových sloupcích a časopiseckých článcích.
