Severskou, konkrétně islandskou kulturu začala šířit po vystudování oboru dánština – němčina na Filozofické fakultě UK a absolvování studia na Islandu jednak jako vysokoškolská pedagožka, jednak v rámci mnoha svých odborných, popularizačních i beletristických textů a zejména prostřednictvím překladů.
V roce 1988 přeložila jedno ze zásadních děl islandského písemnictví, Eddu Snorriho Sturlusona, též známou pod názvem Mladší Edda. O rok později následovaly její Dějiny severských literatur I. Středověk, poté spolu s Veronikou Dudkovou přeložené Staroislandské povídky (1999). V roce 2002 sepsala Dějiny Islandu a se spoluautory Miroslavem Hrochem a Elisabeth Bakkeovou se podílela na vydání Dějin Norska. Jako editorka připravila k vydání dva významné překlady nordisty Ladislava Hegera Severské balady (2000) a Eddu (2004). V roce 2011 přidala ke svým překladům ze staré islandštiny knihu Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku (také s Veronikou Dudkovou).
Nevěnovala se ovšem jen středověkým textům a do češtiny převedla i přes dvě desítky románů, novel a povídkových výborů z dánštiny, norštiny a islandštiny (např. Ólafur Sigurdsson, Jón Kalman Stefánsson, Gyrðir Elíasson, Sjón, Liv Ullmannová). Mezi její nejznámější přeložené autory patří nobelisté Nor Knut Hamsun a Islanďan Halldór Laxness.
Za svou práci zaslouženě obdržela několik prestižních zahraničních ocenění, jako je islandský Sokolí řád (1991) a norský Řád sv. Olava (1992) a Královský norský řád za zásluhy (2002), v roce 1999 jí Mezinárodní federace překladatelů (FIT) udělila Medaili Karla Čapka za překlady z malých jazyků.