(1869–1917), vl. jménem František Pečenka, je dnes téměř zapomenut. Studoval na pražské malířské Akademii v letech 1889–1892 u profesora Julia Mařáka.
V roce 1894 odešel za dalším studiem na malířskou Akademii do Vídně k profesoru Eduardu Peithner von Lichtenfelsovi (1833–1913). Po návratu z Vídně žil delší dobu na Moravě, zejména pak v Luhačovicích. Kromě malování se věnoval skládání básní. Je autorem tří básnických sbírek: Sešit veršů (1894), Dojmy z Paky (1897) a Vlčí mák (posmrtně, 1917). Jedním z mála tříštivých bodů Pečinkovy poezie je rozpolcenost mezi (odlehčeným a ironickým) gestem „vším zhrdajícího cynika“ a (tíživým a naléhavým) pocitem stesku, samoty, potřebnosti poezie pro vlastní bytí a (ničím neodstíněným) prožitkem marnosti (i jen lehce dotknuté na pozadí přírodních scenérií – kdy „ve všem tušiti lze záchvěv zimy“ a „kam se hneš, hlas cvrčků třesavý / z travin a roští pozdravuje tebe / jak výsměch ostrý, bodavý…“), která se projevuje už od autorovy prvotiny.
Zobrazen jediný výsledek
Výbor V sobě se jen ztrácím… představuje básnickou tvorbu Františka Pečinky (1869–1917). Autor, který zůstal ve stínu generačních druhů (i dnes je známý spíše jako malíř), po sobě zanechal skromné, vzácně sevřené a v dobrém slova smyslu nerozbíhavé dílo. Jedním z mála jeho tříštivých bodů je rozpolcenost mezi (odlehčeným a ironickým) gestem „vším zhrdajícího cynika“ a (tíživým a naléhavým) pocitem stesku, samoty, potřebnosti poezie pro…
Konec článku
Konec článku
Žádné produkty v košíku.
