(1936, Barcelona – 2012, Barcelona), španělská spisovatelka a esejistka. Po studiu filozofie, literatury a historie na univerzitách v Barceloně a Madridu strávila několik let vyučováním na Academii Carillo.
V šedesátých letech převzala po otci vedení původně pravicového náboženského nakladatelství Lumen – k titulům, na jejichž vydání se podílela, patří například díla Umberta Eca či Virginie Woolf. Psát a vydávat své vlastní knihy začala až po pádu frankistického režimu v polovině sedmdesátých let. Jedním z jejích hlavních témat je pokus o řešení nespokojenosti se svým životem prostřednictvím návratu do minulosti a jejího znovuprožívání.
Její první novelu El mismo mar de todos los veranos (1978, česky: Stejné moře jako každé léto, 2013) následovaly další dvě části volné trilogie, El amor es un juego solitario (1979, Láska je osamělá hra) a Varada tras el último naufragio (1980, Přistání po posledním ztroskotání). I v nich se setkáváme s tématem starší ženy, která reflektuje svou minulost a své místo ve světě. K dalším dílům Esther Tusquets patří sbírka povídek Siete miradas en un mismo paisaje (1981, Sedm pohledů na stejnou krajinu), novela Para no volver (1985, Nikdy se nevrátit), soubor povídek La niña lunática y otros cuentos (1996, Měsíční dívka a další povídky), novela Con la miel en los labios (1997, S medem na rtech) či autobiografická vzpomínková trilogie Confesiones de una editora poco mentirosa (2005, Vzpomínky mírně lživé nakladatelky), Habíamos ganado la guerra (2007, Vyhráli jsme válku) a Confesiones de una vieja dama indigna (2009, Vzpomínky staré nedůstojné dámy). Její knihy získaly řadu literárních cen a byly přeloženy do několika jazyků.
