Od poloviny šedesátých let mu začaly samostatně vycházet sbírky experimentální poezie, např. Progresivní nepohoda (1965), Pohledná poezie (1966), Krajina her (1967), Pod kroky dýmů(1969) a Vědomí možností (1969). Po skartaci celého nákladu sbírky Nová země (1970) se stal ineditním básníkem a byl nucen publikovat v samizdatu a exilu (např. Blížíme se ohni, 1987), a to až do konce 80. let, kdy mu vyšly sbírky Blížíme se ohni (1988), Gordická hlava (1989), Hra o smysl (1990) nebo soubor experimentálních textů Multitext A (1992) aj. Svými texty rovněž přispíval do řady periodik: Plamen, Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Literární listy či do samizdatového časopisu Spektrum a po roce 1989 do Literárních novin. Věnoval se také malbě, koláži a fototextům, vystavoval doma i v zahraničí. Za svou básnickou tvorbu obdržel Cenu Jaroslava Seiferta a Státní cenu za literaturu.