(1977, Nové Město na Moravě) absolvovala doktorské studium literární komparatistiky na Masarykově univerzitě v Brně a na Université Paris XII. Působí na Katedře filozofie FF MU, kde se zabývá francouzskou literaturou a filozofií 18. století.
Je autorkou knih La communication ironique dans le Roman comique de Scarron. L’étude comparative avec Don Quichotte de Cervantès (Masarykova univerzita, Brno 2007), 100 myšlenkových experimentů ve filozofii (společně s Markem Pichou, dybbuk, 2013), přeložila a napsala komentář k Rozpravě o štěstí Émilie Du Châtelet (dybbuk, 2016). Ráda běhá, ale bridž nehraje.
Monografie se věnuje diskuzi o filozofické a vědecké práci v první polovině 18. století, a to ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející z aristokratického prostředí. Jakou strategii musela Émilie Du Châtelet zvolit, aby se prosadila ve filozofii a vědě 18. století? Jak probíhala její komunikace s vědeckou komunitou? V čem spočívala její výjimečnost? Kapitoly věnované osobnosti a dílu Émilie Du Châtelet jsou uvedeny obecnou charakteristikou…
Filozofové rádi vyprávějí smyšlené příběhy. Používají je jako argumenty, jimiž podporují tvrzení o světě, o společnosti, a také o tom, jak bychom měli či neměli jednat. Říkají tomu myšlenkové experimentování. V této knize najdete sto slavných myšlenkových experimentů, které se týkají povahy prostoru a času, podstaty krásy, dobra, svobody, náboženství a osobní identity; najdete zde také smyšlené příklady zkoumající hranice lidské mysli, poznání, jazyka…