To že nemám ráda tlustý maso, fronty, v nichž se vždy najdou jejich organizátoři, a všechny ty systémy, kdy je přece všem jasné, že jsou zavedené a nezměnitelné, všem až na mě…, to snad ještě neznamená, že bych nechtěla jít pro lásku na kraj světa, tedy symbolicky samozřejmě. Jsem úplně obyčejná ženská, blondýna s modrozelenýma očima, sportovní postavy, rozvedená, která si pořád myslí, že k normálnímu životu je potřeba rodina, přítel, komunikace, svoboda a pravda bez všech barevných papírů a stužek, bez kterých si ji dnes, bohužel, většina lidí nedokáže představit. Jenže — buď to cinkne, nebo ne, vše navíc je zbytečné. Možná jsou online seznamky největším vynálezem od balkonu ve Veroně, možná jsou naopak odvrácenou stranou sexuální revoluce, ale sedět v koutě, až mě tam najdou, to neberu. A tak zatím co pořád věřím v „nalezení“ obyčejného chlapa, setkávám se s atrapami pana Božského, kteří si buď řeší svoje mindráky, nebo honí ego, lháři, úchylové, mamánci, sobci, škudlilové, sexuální roboti a pionýři slepých stezek.

Ale naděje umírá poslední!