(1966, Sofie) je jeden z nejvýznačnějších současných bulharských prozaiků, dramatik a publicista. Vystudoval filologii na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského.
Debutoval sbírkou povídek Drugata smărt (Další smrt, 1992), po níž následovaly další úspěšné knihy Mrăsni săništa (Ošklivé sny, 1994), Igra na magii(Magické hry, 1995), Pătjat kăm Sirakuza (Cesta do Syrakuz, 1998) a výbor esejů Spătnik na radikalnija mislitel (Průvodce radikálního myslitele, 2005). Sbírka povídek Nivo za naprednali (2002) získala domácí Cenu Helikon za nejlepší prozaickou knihu roku. První Popovův román Misija London (2001; česky: Mise Londýn, dybbuk 2010), druhý Popovův román Černata kutija (Černá skříňka, 2007), vyprávějící o současném Bulharsku prostřednictvím osudů dvou bratrů, je stejně jako všechny jeho ostatní texty založen na principech satiry a grotesky. Za své knihy, jež byly přeloženy do řady evropských jazyků, získal Alek Popov mnohá literární ocenění.
Román Mise Londýn, který se dočkal i filmové adaptace, je pro svůj satirický pohled na bulharskou diplomatickou elitu označován za „nejlegračnější bulharskou knihu současnosti“. Alek Popov zde čerpá z osobní zkušenosti, kterou získal coby kulturní atašé na bulharském velvyslanectví v Londýně. V textu, zakotveném do již klidné a svobodné doby poloviny devadesátých let, živě a humorným způsobem s nečekanými dějovými zvraty přibližuje život a vztahy obyvatel rezidence a ambasády, od velvyslance až…
Velká část z jedenácti povídek sbírky Zelný cyklus satiricky reflektuje dynamiku raného postkomunistického období, kdy se ve víru společenských změn nebezpečně blízko sebe ocitají ideály a nelítostná realita, vznešené s nízkým, kdy forma a obsah se radikálně liší a vše je nasáklé trapností, absurditou a nedůstojností. Vyprávění je budováno kolem působivé dějové situace a zájem se soustřeďuje na reakci postav vzhledem k okolnostem, v nichž se ocitají: básník, kterému jistý mecenáš, jinak chovatel…
